5 kol navíc

Byl pátek, půl páté odpoledne, na Jižním městě v Praze, na školním hřišti. Pršelo a kluci z vysoké školy končili fotbalový trénink v rámci sportovní praxe. Celá skupina kluků byla shromážděna kolem učitelky, kterou byla pro dnešní den studentka posledního ročníku pedagogické školy, slečna Petrželková a která to měla jako součást jejího závěrečného hodnocení.
"Dobře kluci." musela zvýšit hlas, aby se sama slyšela. "Na konec si dáte pět kol. Ten, kdo bude poslední, dá si k tomu dalších pět."
Ze skupiny se ozval povzdech. Měli toho dnes již dost a všichni se chtěli dostat dovnitř, kde bylo teplo a sucho. Při běhu těch pěti kol se však vlekli, jak kdyby měli za sebou minimálně maratón.
Slečna Petrželková zavrtěla hlavou a na konci prvního kola zakřičela: "Nechcete si dát všichni další kola? Začněte makat!"
Skupina zrychlila a brzy se pole běžců roztrhalo. Slečna Petrželková byla překvapena, když viděla Petra Janků, jak visí za ostatními vzadu. Nešlo v žádném případě o dominantního kluka v týmu, ale obvykle to vynahradil nadšením a silou vůle držel krok s velkými kluky. Petr cítil bolest v noze. Pocítil ji již o asi patnáct minut dříve, ale doufal, že to rozběhá. Bylo to však ještě horší. Přesto všechno dělal vše pro to, aby držel náskok před posledním klukem. Tím byl Cyril, brankář týmu. Byl trošku baculatý a v jeho případě bylo nejpravděpodobnější, že skončí poslední, jako obvykle. Petr se otočil a začal přemýšlet o tom, že teplý načechraný ručník čeká na něj v jeho skříňce, v teplé, suché šatně. Přiběhl na závěrečnou rovinku a znovu se otočil. Cyril zmenšil mezeru mezi nimi. Byl ještě několik kroků pozadu, ale vypadal, že se ho rozhodl dohnat. Petr se snažil, ale bolest mu střílela do zadní strany stehna. Všichni ostatní skončili a mířili do šatny. Petr se zašklebil asi deset metrů od slečny Petrželkové, když náhle ucítil, jak ho něco píchlo do paty. Za normálních okolností by ho to nevyvedlo z rovnováhy, ale už tak byl celý bolavý. Zakopl a zřítil se na zem. Tváří přistál v bahně. Převalil se více než dvakrát a když vzhlédl, uviděl Cyrila, jak prochází kolem slečny Petrželkové směrem do šatny.

Petr se podíval na slečnu Petrželkovou, prosil ji beze slova, aby ho nenutila běžet další kola. Stěžoval si, že si poranil podkolenní šlachy, ale ona si z toho nic nedělala.
"Tak pojď. Pět dalších kol."
Kulhal pryč. Stěží uběhl půl kola, když začal jen chodit. Trvalo mu deset minut uběhnout čtyři kola. Když byl na úrovni slečny Petrželkové, ta usoudila, že toho má očividně dost a zavedla ho dovnitř k šatnám. Šli mlčky. Přestalo pršet těsně předtím, než se dostali dovnitř. Petr kulhal k chlapecké šatně. Musel projít dívčími a slyšel zevnitř smích. Slečna Petrželková následovala hluk do dívčí šatny a zmizela z dohledu. Ostatní kluci již všichni opustili budovu v době, kdy se Petr dostal dovnitř. Pouze zůstal známý zatuchlý pach. Normálně by se Petr by jen převlékl a šel domů, kde by se teprve sprchoval, ale dnes byl špinavý od bláta a byl promočený, a tak se rozhodl jít do sprch zde. Odlepil své lepkavé triko a hodil ho do sportovní tašky, následovaly jeho ponožky a trenýrky. Všechno to bylo bílé, ne však teď, když si to sundaval. Všechno mělo různé odstíny hnědé. Sundal si poslední kousek oblečení. Natáhl ruku a vytáhl načechraný bílý ručník z jeho skříňky a otočil se.

Slečna Petrželková zaklepala na dveře klučičí šatny a aniž by čekala na odpověď, otevřela dveře. Petr ztuhl.
"Je mi líto, Petře, ale uklízečky zde potřebují uklidit. Můžeš použít sprchu učitelů, ale nějak tě potřebuju dostat ven."
Slečna Petrželková nemohla uvěřit svým očím. Tento osmnáctiletý kluk stál před ní úplně nahý, penis vystavený, ručník přes rameno.
"Tak pojď, vem si věci a pojď se mnou.“ řekla.
Petr byl zaražený, ale udělal, co mu bylo řečeno. Otočil se, což slečně Petrželkové poskytlo pěkný výhled na holý zadek, popadl čisté oblečení ze skříňky a znovu se otočil. Pak ho napadlo, že by si možná měl dát svůj ručník na intimní partie, ne jen přes rameno. Slečna Petrželková však již vyrazila a Petr pospíchal za ní, stačil si však ručník omotat kolem pasu. Měl své čisté oblečení v jedné ruce a tašku ve druhé. Vzhledem k tomu, že se dveře za ním zavřely, cítil, že teď už není úniku a navíc mu najednou ručník začal padat. Upustil tašku a oblečení a chytil ručník před tím, než spadl, ale stále cítil chladný vzduch z chodby na jeho zadku. Spíše než by se staral o svůj ručník spěchal do kanceláře učitelů a zatlačil na dveře. Bylo zamčeno. V tu chvíli uslyšel hlas od otevřených dveří z dívčích šaten. Petr upustil tašku a oblečení, aby si opravil svůj ručník, což se mu však nepodařilo a ten mu přistál u nohou. Sebral ho a než se stačil opět zakrýt, vzhlédl a uviděl slečnu Petrželkovou, protože to byla ona, kdo přišel z dívčích šaten. Ta věnovala další letmý pohled na jeho penis. Zdálo se jí, jako by Petrovi začínala erekce. Usmála se sama pro sebe. To bylo prostě příliš dokonalé!

Odemkla dveře a nechala Petra vejít dovnitř. Byl tu již v minulosti, samozřejmě. Byl tam stůl po jeho levici a další dveře přímo před ním.
"Můžeš si nechat tašku tady, sprchový kout je tam." řekla slečna Petrželková tiše a otevřela další dveře.
"Klika je rozbitá a zasekává se, takže bys mohl zůstat uvnitř uzamčený. Budeš muset nechat dveře otevřené."
"OK." To byla první věc, kterou Petr řekl. Pak se již díval, jak slečna Petrželková odchází. Pustil vodu a počkal pár vteřin, než poteče teplá. Shodil ručník a pověsil ho přes dveře. Začal se třást. Vstoupil pod proud horké vody a cítil, jak mu svaly relaxují. Jen tam stál, masíroval své bolavé stehno a pak si uvědomil, že si nechal svůj sprchový gel v jeho skříňce.
"Sakra." pomyslel si. Bude si prostě muset vystačit bez něj. Začal pracovat na odstranění bláta z kůže. Přemýšlel o posledních pěti minutách. Jeho učitelka, sotva starší než on, viděla ho nahého a jednala, jako by se nic nestalo. Byl tady, v jejím sprchovým koutu. Během okamžiku byl vzrušený. Nepřítomně si ho začal masírovat. Otočil se a opřel se rameny proti zdi a pomalu si hladil penis. Cítil vodní kaskádu po celém těle.

Slečna Petrželková seděla na lavičce na chodbě. Listovala v letáku, ale na čtení se nesoustředila. Přemýšlela o nahém čerstvě dospělém klukovi ve své kanceláři. Byla vytržena ze snění Luckou, studentkou prvního ročníku vysoké školy.
"Promiňte, co?" zeptala se slečna Petrželková a vzhlédla.
"Ztratila jsem čelenku do vlasů během nohejbalu dnes odpoledne a chtěla jsem zjistit, jestli ji někdo nedal k Vám do kanceláře."
"Nemůže to počkat několik minut?"
"Nezlobte se, nemůže. Moje máma na mě čeká venku v autě."
Slečna Petrželková obrátila oči v sloup. "OK" řekla a vstala. „Počkejte tady."
Zaklepala na dveře své vlastní kanceláře a čekala. Žádná odpověď. Pomalu otevřela dveře. Vplížila se dovnitř a otevřela zásuvku psacího stolu. Opravdu tam byla růžová čelenka na vrcholu knih. Zavřela zásuvku, rozhlédla se a zastavila se. Dveře do sprchy byly dokořán. Petr měl zavřené oči a zuřivě masturboval. Nemohla od něj odtrhnout oči. Nemohla se pohnout. Nemohla dýchat.
"Slečno Petrželková?"
Dveře se otevřely. Lucka nahlédla dovnitř. Slečna Petrželková se otočila, ústa otevřená. Petr otevřel oči a zoufale se snažil zakrýt sám sebe.
"Lucko!" slečna Petrželková konečně našla hlas. "Řekla jsem ti, ať počkáš venku!"
"Ano, ale-"
"Vypadni hned!"

Slečna Petrželková ji následovala ven do chodby. Petr slyšel křik, ale nemohl se soustředit na slova. Byl tak ponížený. To se určitě dozví celá škola. Masturbovat v kanceláři učitele! Jak mohl být tak hloupý? Popadl ručník a začal se sušit. Jeho tvrdý penis se mu vysmíval se vzpomínkou na to, co se právě stalo. Ozvalo se zaklepání na dveře. Zabalil ručník kolem sebe a zvolal:

"Ano?"
Opatrně se otevřely dveře.
"Jsi oblečený?" byla to slečna Petrželková.
"Záleží na tom?"
Dveře se otevřely úplně a slečna Petrželková vstoupila dovnitř
"Je mi to tak líto. Ztratila něco a já jsem jí pro to šla. Nevěděla jsem, že jsou dveře otevřené."
"Nedělejte si s tím starosti. Neměl jsem, no, však víte."
Trapně se odmlčel. Slečna Petrželková se podívala na bouli pod ručníkem. Nemohla si pomoct.
"Neboj se Lucky. Ona o tom nikomu neřekne."
Petr nereagoval. Jen chtěl, aby odsud odešla. Slečna Petrželková se podívala na chlapce. Byl zjevně rozrušený tím, co se stalo. Nevěděla proč, ale vykročila k němu a vzala jeho obličej do obou dlaní. Zvedla tváře a zadívala se mu hluboko do očí. Usmála se. O pár vteřin později se zrcadlil úsměv i u něj. Přikývla.
"OK."
Ona pomalu couvla a zavřela za sebou dveře. Petr si vzal ručník a uvědomil si, že byl opět na podlaze. Neměl ani tušení, kdy a jak mu sklouzl dolů.

Slečna Petrželková trpělivě čekala, až Petr skončí. Nakonec vyšel ven, ještě se zjevnou boulí v přední části kalhot. Rozloučili se. Dívala se, jak odchází. Vešla do své kanceláře a zastavila se. Otevřela dveře do sprchy a dívala se dovnitř. V duchu si zobrazovala nahého Petra, mokrého, s rukou na svém penisu. Představila si tu scénu…
"Nech toho." řekla si zlostně pro sebe. "Je to student. Nemůžeš myslet jako nadržená školačka. Buď profesionální."
Ona byla ještě mokrá z deště. Neuvědomila si to. Podívala se na hodinky. Bylo skoro 17:30. Sakra. Ale ona nemohla jít domů takhle mokrá. Zamkla dveře kanceláře a otočil se. Svlékla se. Stála tam a podívala se na sebe do zrcadla na vnitřní straně dveří skříňky. Usmála se při pohledu na své tělo. Byla s ním nadmíru spokojená. Krásná studentka posledního ročníku. Popadla sprchový gel ze skříňky, zabouchla dveře a šla do sprchy. Důkladně se umyla a pak oblékla. Lenka Petrželková kráčela cílevědomě k autu. Přemýšlela o tom, že mnoho věcí se dnes večer stalo. Odemkla dveře auta a hodila tašku na zadní sedadlo. Nevšímala si prvních pár kapek vody na ramenou, jak déšť začal znovu. Zhroutila se na sedadlo řidiče a zhluboka vzdychla. Ještě vlhké vlasy jí sklouzly do obličeje. Znovu nastavila zpětné zrcátko a otočila klíčkem v zapalování. Rádio se zapnulo automaticky, ale ona ho vypnula. Zvuk se stal nežádoucí v jejím vnitřním přemítání. Znovu si povzdechla a zavrtěla hlavou a vycouvala ze svého parkovacího místa.

Petr se opřel o sloup s informacemi na autobusové zastávce. Čekal tu již půl hodiny. Kde je ten zatracený autobus? Chtěl se jen dostat domů, stočit se do klubíčka v posteli a přát si, ať je celý svět pryč. Položil si tvář do dlaní a snažil se vyhnat obrázky vypálené do očí své mysli. Podíval se na oblohu. Stmívalo se. Rozhodl se, že půjde pěšky. Otočil se a vlekl se pryč do stmívajícího se večera. Jeho podkolenní šlacha stále bolela, ale naštěstí jeho cesta, alespoň prozatím, byla z kopce. Brzy byl ztracen ve svém vlastním malém světě a nevšiml si návratu mrholení. Byl to asi osud, že mu ten den nemělo být přáno. Zrovna, když byl vedle velké louže, projel okolo autobus, na který tak dlouho čekal a který ho špinavou vodou z louže celého ohodil. Zastavil se, promočený od hlavy až k patě. Prostě perfektní. Podíval se na silnici před sebou a skoro jako by se jeho tělo vzbouřilo proti němu, ztratil veškerou sílu a podlomila se mu kolena. Podařilo se mu dostat se k něčí zahradní zdi a opřít se zády proti o ní. Jeho hlava se zhroutila dopředu a on ucítil studenou vodu, jak mu kape z vlasů a po krku. Nestaral se o nic víc.

Lenka byla vytržena ze svého snění prvním úderem hromu. Zpomalila a všimla si, že jede téměř o 10 km/h přes povolenou hranici. Déšť začal bušit do střechy auta a první blesk ho brzy následoval. Teď už zpomalila ještě více.  Druhý záblesk světla přivedl její pozornost na zhroucenou postavu na straně silnice. Přijela až k postavě a posvítila si na ni reflektory. Byl to Petr. Sundala si pás a vykročila k němu do deště.
"Petře!" Musela zvýšit hlas. "Co tu děláš?"
"Cože?" Petr vzhlédl překvapeně.
"Pojď, dovnitř!"

Předtím, než si uvědomili oba navzájem, co se děje, Lenka pomáhala Petrovi na nohy a vedla ho k autu. Když byli bezpečně uvnitř, otočila se k němu.
"Nemůžeš jít domů pěšky v tomto nečasu, to by mohla být tvá smrt." řekla, ale nedostala žádnou odpověď. „Kde bydlíš?"
Petr se podíval nahoru a ven z čelního skla. Jeho mysl se náhle postavila do pozoru.
"Ne, to je v pořádku, budu v pořádku." řekl tiše a chtěl otevřít dveře.
Lenka ho popadla jemně za ruku.
"Nesmysl. Jsi zraněný a venku je hrozný nečas. Kde bydlíš?"
Petr koktal nejasné pokyny a pak vyrazili. Jeli mlčky, až se zastavili na semaforu.
"Nemůžeme jet dál." řekla Lenka.
"Hmm?" Petr zavrčel tázavou reakci.
"Nechci, abys mě nenáviděl. Všechno, co se dnes stalo byla nehoda. Nemůžeme to ignorovat, to nebude fungovat. Myslím, že to musí jít ven."
"Cože?" řekl Petr starostlivě.
"Nemyslela jsem to tak." řekla Lenka a začervenala se. "Myslela jsem, že je třeba o tom mluvit."
"Není nic, co říct."
"Myslím, že je. Nemyslím si, že jsem to řekla dříve, ale je mi to líto. Omlouvám se, že jsme vtrhly do šatny. Je mi líto, že jsem tě donutila použít naši sprchu. Je mi líto, že jsem se vrátila do kanceláře. Je mi líto, že tě Lucka viděla. To vše jsou věci, které jsem nechtěla, aby se staly, ale staly se a je mi to líto."

Naskočila zelená a oni se vydali znovu na cestu.
"Nemáte se za co omlouvat. Bože, to je tak trapné." zamumlal Petr a položil si hlavu do dlaní.
"Nemusíš se stydět." řekla Lenka věcně.
"Nachytaly jsme mě nahého a co je horší, masturboval jsem! Nevím jak vy, ale já si myslím, že je to trapné."
"Nedělal jsi nic neobvyklého."
"Opravdu? Každý si s ním hraje na školním pozemku, že?"
Lenka se cítila nepohodlně. "OK, možná výběr místa byl neobvyklý." řekla Lenka. "Ale akt sám o sobě nebyl."
Ticho pokračovalo. Navzdory všemu, Petr se skutečně cítil lépe po tomto rozhovoru. Pokud by byl zticha, tak pak možná, ale jen možná, by mohl někdy zapomenout na to, co se stalo. Jeli mlčky, dokud nedorazili k Petrovu domovu.
"Opatruj se." řekla Lenka, když Petr vylezl ven.
"Děkuji vám."
Lenka sledovala, dokud Petr nevešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a nahoře se rozsvítilo světlo.

Uběhl víkend a znovu nastal školní týden. Lenka byla v kanceláři a chystala se do bazénu, což byla součást tělocviku prváků. Oblékla si plavky. Byly tmavě zelené, jednodílné. Petr stál se svými spolužáky, hned vedle šatny. Každý chlapec rychle vyklouzl z jejich oblečení, oblékl si tmavě zelené Speedo plavky, omotal si ručník kolem sebe a zamířil k bazénu. Slečna Petrželková na ně čekala, až vejdou. Chlapci dorazili a hned vedle ní skočili do bazénu. Nemohla si pomoct, ale tajně se podívala na každého z chlapců, když šli kolem, tedy na jejich „vybavení“. Petr si byl jist, že slečna Petrželková právě hodila pohled na jeho rozkrok. Zcela nezaměnitelně mu tam škublo, když šel kolem ní. Jedinou otázkou nyní bylo, co s tím dělat. Skočil do bazénu. Jeho podkolenní šlacha ještě trochu bolela, ale myslel si, že možná cvičení v teplé vodě by tomu mohlo pomoct. Brzy poté se k nim připojily holky. Petr se rozhodl zdržet se tam až do konce a promluvit si se slečnou Petrželkovou o samotě. Opravdu, jeden po druhém, ostatní kluci opustili bazén, ale holky prostě stále nešly. Jedna z dívek byla Lucka, ta z minulého týdne. Podařilo se mu jí vyhýbat celý den, ale tady to nešlo. Vzhlédla, když ho viděla na konci bazénu. Připlavala k němu a pak se přitočila.
"Ahoj." řekla s úsměvem.
"Ahoj." odpověděl.
"Nemohla jsem si pomoci, ale myslím na tvoje péro z minulýho týdne."
"No a?"
"Bylo to super. Chtěla jsem…" odmlčela se a rozhlédla, aby se ujistila, že slečna Petrželková není v doslechu. "chci to vidět znovu. A ostatní holky taky.“ Další dvě dívky se k nim v tu chvíli připojily.

"Ne!"
"Ale ano, pokud nechceš, aby se celá škola dozvěděla, že jsi masturboval v kanceláři slečny Petrželkové." řekla Lucka klidně, když šlapala vodu.
"Odpověď je stále ne."
"OK."
Petr se jen lhostejně vznášel na straně bazénu, takže nebyl připraven, když se Lucka sehnula pod vodu a stáhla mu plavky na kolena. Slečna Petrželková si všimla shromáždění na druhém konci bazénu a byla hned na nohou. Přišla ke kraji bazénu, kde byly holky s Petrem, když se to stalo. Petr ztratil přilnavost na straně bazénu, jak se snažil chytit padající plavky a vynořil se, čímž zcela přišel o plavky. Začal šlapat vodu a rozhlédl se, zoufale hledajíc, co ztratil.
"Všichni ven z bazénu, hned!" zařvala slečna Petrželková.
Dívky svědomitě poslechly a ohlédly se, když vyčkávaly na Petra. V prostoru bazénu bylo prázdno až na něj a čtyři mladé dívky.
"Pojď, Petře."
"Ale, já…"
"Teď!"
Petr doplaval k žebříku a vylezl po něm ven. Úplně nahý. Dívky byly polomrtvé od smíchu. Slečna Petrželková se k nim obrátila, hněv v očích.
"Myslíte, že je to sranda?" Odmlčela se, dívky předstíraly smutný pohled.
"Je nám to líto, slečno Petrželková, my jsme…"
"Ne, to není." přerušila je slečna Petrželková. "Plánovaly jste to a využily ho. Pokud bych to měla vzít do důsledku, měly byste být všechny 3 vyloučeny.“

Dívky se na sebe podívaly, zda se jich to skutečně týká. Petr stál za slečnou Petrželkovou, nahý, obě ruce na svých intimních partiích. Nemohl uvěřit, že se to zase děje.
"Ale," slečna Petrželková pokračovala, "nemyslím si, že by to byl vhodný trest, i když si ho zasloužíte." Na chvíli se odmlčela.
"Sundejte si plavky."
Dívky stály s otevřenou pusou.
"Tak honem! Všechny jste ho viděly nahého, teď je řada na něm, ať vidí vás. Nebo všechny chcete vyhodit se záznamem, takže si už nikde nezastudujete?"

Pomalu první dívka, vysoká, štíhlá bruneta, se začala svlékat. Obrátila se k blondýně vedle ní s prosbou v očích. Chvíli bylo ticho a pak společně, obě dívky svlékly plavky. Stály v klasické póze, jednu ruku přes rozkrok, druhou přes hrudník. Petr na to zíral a cítil, že jeho penis roste.
"Teď ty, Lucko." řekla slečna Petrželková přísně.
"Ne." řekla Lucka vzdorovitě, založila si ruce na prsou.
"Pokud to neuděláš, všechny tři budete potrestány. Všechno nebo nic."
Lucka zůstala tiše. Další dvě dívky si vyměnily pohledy. Vyrazily k Lucce a jedním rychlým pohybem z ní strhly plavky. Ty se roztrhly téměř na dvě poloviny. V krátkém čase tak měl Petr úplný přehled o třech nahých dívkách. Vysoká bruneta, s malými pevnými prsy a tenkým proužkem tmavého ochlupení, menší, ale stále štíhlá blondýnka s plnými ňadry a holým rozkrokem a Lucka, zavalitá, ale v žádném případě neatraktivní dívka, s velkými prsy a hustým tmavým ochlupením. Všechny tři teď stály nahé jako Petr, pokrývající sebe rukama, jak nejlépe uměly.
"OK, myslím, že to stačí." řekla slečna Petrželková spokojeně. "Můžete se opět obléct. A jestli uslyším jediné slovo o něčem z toho, jste všechny vyloučeny, rozumíte mi?"
Tři holky pomalu přikývly a oblékly se do plavek. No, dvě z nich to udělaly. Třetí zvedla zbytky plavek, otočila se a odběhla vyzvednout si ručník, než spěchala zpátky do šatny. Petr zíral na její holý zadek. Slečna Petrželková se teď dívala na něj. On stále držel ruce před sebou, ale sotva mohl pokrýt jeho pulzující erekci.
"Můžeš se obléct. Nemyslím si, že se to stane znovu. "

Petr stál jako opařený. Co se to sakra právě stalo? Uvědomil si znovu, že tu byl zas nahý. Podíval se na slečnu Petrželkovou, která se skoro stydlivě na něj usmívala. Odtrhl oči své mysli od tří nahých osmnáctiletých dívek, které stály před ním ani ne před šedesáti sekundami a obrátil se k bazénu. Viděl malou tmavou skvrnu, která musela být jeho plavky asi v polovině bazénu a na dně, samozřejmě. Petr se otočil a vklouzl pomalu do bazénu. Když se otočil, Lenka si udělala jasný názor na jeho zadek. Svalnatý a pevný, nemohla si pomoci, ale dívala se na jeho bledé hýždě, lesknoucí se a mokré. Musel použít obě ruce, aby se vyhoupl přes okraj bazénu. Lenka měla rychlý, ale ničím nerušený výhled na Petrův penis. Nemohla si pomoci, ale vypadal větší, než si pamatovala. Petr viděl, jak slečna Petrželková otevřeně zírá na jeho penis, což jen způsobilo, že teď byl ještě o něco tvrdší, pokud to bylo možné. Oblékl si plavky, ale zjistil, že příliš nekryjí jeho erekci. Přibližně polovina penisu stále vyčnívala přes horní část plavek. Slečna Petrželková se sklonila a zvedla jeden ze zbývajících ručníků. Pomalu přešla k němu.
"Tady," řekla tiše, "myslím, že bys to mohl potřebovat."
Petr si ho vzal a omotal kolem sebe.
"Děkuji vám." To bylo všechno, co mohl říct. Prošel kolem ní do prázdné šatny.