1. kapitola: Výběr správné školy

Václav hodně dlouho přemýšlel, kam se jeho studentské kroky budou ubírat po dokončení střední školy. Věděl, že manuálně šikovný není a současně nechtěl chodit do školy, kde se bude muset učit od rána do večera, aby jí s úspěchem dokončil. Až jednou narazil na reklamu s jakousi školou. Vypadalo to jako obyčejná škola, ale už z názvu bylo zřejmé, že je to přesně to, co hledal: Vysoká škola umělecká. Tady si mohl vybírat z mnoha různých a současně atraktivních oborů, např. režisér, herectví, výtvarné umění, sochařství atd. Už ani neví proč, ale vybral si obor herectví.

Výhodou této školy bylo, že do každého oboru přijímali jen omezený počet studentů. Jedním z důvodů, proč si vybral herectví, byl i nižší zájem o tento obor a tudíž jeho vyšší šance se tam dostat. No a stalo se, dostal se tam. Jeho třída herectví se skládala z 10 studentek a 4 studentů. Super bylo, že se zde neopakovaly jména, každý student a každá studentka se jmenovali různě. Holky se jmenovaly: Karin, Žaneta, Diana, Natálie, Ema, Radana, Leona, Nikola, Kamila a Michaela. Kromě Václava byli ve třídě ještě tito kluci: Tomáš, Petr a Martin. Zrovna probíhal třetí ročník studia.

Někdy byla výuka zábavná, někdy méně. Méně zábavná byla především při probírání teorie. Té bylo hodně – herci a jejich role, druhy uměleckých her, ve kterých herci hrají, TV herectví x divadelní herectví atd. Přesto však bylo i dost hodin, kde se herectví probíralo prakticky. V rámci praxe bylo třeba cvičit nácvik zahrání určitých situací, v různém prostředí, což byla mnohdy zábava a všichni si při tom užívali i dost legrace.

Vybavení školy bylo na velmi vysoké úrovni. Studenti zde měli k dispozici vše potřebné k tomu, aby nejen mohli kvalitně čerpat teorii, ale rovněž i pro praktickou výuku. Vybavení školy obsahovalo např. imitace kamer v podstatě nerozeznatelné od skutečných i skutečné kamery, klapky, osvětlovací technika, projektory na projekci studentských výkonů atd.

Václav si studium vyloženě užíval. Bavilo ho to a současně se pohyboval v prostředí sympatických a v případě studentek i velmi pěkných lidí. Jakoby si studenti a studentky uvědomovali, že pro uplatnění na hereckém trhu je třeba nejen mít talent, ale i dobře vypadat. I když je zřejmé, že v hereckých rolí je třeba i lidí, kteří co do krásy moc nepobrali a některé role jsou jim šité na míru, tato třída se sešla v uskupení spíše těch, kterým by seděla role princů a princezen. Václav patřil mezi ně. Pro děvčata to byl atraktivní kluk, atletické postavy.

V polovině školního roku profesorka herectví, asi 30letá a výborně vypadající žena, ohlásila, že dnes bude speciální hodina praktické výuky. Pro dnešní den to byla poslední hodina výuky. Studenti se již možná viděli více doma, ale prohlášení profesorky o speciální hodině je zaujalo.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.