2. kapitola: Vchod do další fáze studentského života

"Chceš, abych hodila tvoje oblečení do tašky a přinesla jej, kdyby sis to přeci jenom rozmyslel?" zeptala se Tereza. Filip jen zavrtěl hlavou, nechtěl podlehnout případnému pokušení obléci se. I když si vybral tuto cestu, Filip měl pocit, jako by byl mučen. Cítil, jak jej vánek škádlí na (dosud) soukromých místech a cítil hladkou podlahu do bosých nohou. Ještě nikdy nebyl příliš dlouho bosý při chůzi. Vždy měl alespoň sandály, i v létě. Teď se bosý cítil ještě více nahý, než byl (a to byl úplně nahý).
"Nemůžu tady chodit do školy." pomyslel si: "Nemohu se soustředit na nic jiného než mou nahotu a to jsem nahý teprve pár minut. To bych brzy skončil v psychiatrické léčebně na příliš dlouhou dobu."
Šel vedle své hezké kamarádky. Když míjeli další studentky (a sem tam i nějakého toho studenta) a učitele, všimli si drobných pohledů. Kluci tady jsou sice všichni nazí, ale tenhle kluk je tu nový, soudě podle toho, jak jde nahý vedle té krásné a oblečené dívky a rukou si stydlivě zakrývá své intimní partie. Oba se zastavili před přijímací kanceláří a zastavil se jim dech z toho, co viděli. V recepci byla krásná mladá žena, jen o trochu starší než Tereza, možná 23 let. Její krása a skutečnost, že ona byla oblečená do velmi slušivého kostýmu sestávajícího z bílé halenky a modré krátké sukně, šokovala Filipa, který tady před ní najednou stojí úplně nahý. I Tereza si všimla pohledu Filipa a také si nemohla nevšimnout skutečnosti, že Filip má najednou velký problém zakrýt celé své mužství, které již dávno nemělo standardní velikost. Také se neubránila smíchu při pohledu na vzrušeného a nahého Filipa.

"Ahoj, vítejte. Prosím, posaďte se." řekla žena s úsměvem při pohledu na dívku, která se není schopna ubránit smíchu při pohledu na nahého kluka, kterak ten se snaží udržet svůj téměř do vrcholu vyrostlý penis po rukama. Filip i Tereza se otočili a uviděli dvě dívky u stolu, jak pracovali s papíry. A samozřejmě, obě byly oblečené do podobně slušivých kostýmů, jako žena z recepce. Filip se o to více snažil zakrýt svoji nahotu a vydechl, když ucítil chlad hladkého plastu pod nahým zadkem. Měl pocit, jako by byl nahý na jednom z těch velkých billboardů na Times Square.
"Dobře děvčata, už jste viděli dost," řekla sekretářka s úsměvem na dívky. Ony přikývly a pokračovaly ve své práci.
Filip a Tereza sledovali, jak žena zamířila k nim.
"Ahoj, já jsem Vangelica Roger, hlavní recepční v přijímací kanceláři. Vy musíte být Filip." řekla a nabídla ruku na pozdrav. Jak si potřásli rukama, Filip si v ten okamžik držel svůj vzrušený penis jen jednou rukou a ten mu tak z pod ruky vyklouzl a vytrčil se vzhůru. Tereza i obě dívky u stolu propukly v histerický záchvat smíchu. Vangelica však s úsměvem na tváři pokračovala:
"Musím Vás pochválit. Nesete svoji nahotu statečně. A dokonce máte s sebou i dívku, před kterou jste nahý. Většina kluků s tím má podstatně větší problém a sem do kanceláře zpravidla přijdou ještě oblečení."
Filip neřekl děkuji, ale zčervenal vědomím, že je asi trochu jiný než většina kluků. Proč s tím bojovat, když je jasný, že jestli tady chce studovat, bude stejně pořád nahý.
Podíval se na Vangelicu, tak přirozeně v souladu se svou nahotou.
"Ehm, slečno Roger, můžu se na něco zeptat?" zeptal se nesměle.
Vangelica se usmála. "Jasně, cokoliv a prosím, říkejte mi Vangelico."
"Ok, no, Vangelico, co tu dělají ty dvě dívky u stolu?" zeptal se.
"To se nazývá praxe," vysvětlila mu klidně Vangelica. "Dělá se až  šest let, čtyři roky jako student a dva roky jako zaměstnanec. Zvyknete si na to."