1. kapitola: První svlečení

Bylo mi dvacet, když to všechno začalo - náhodou.

Můj vzhled byl průměrný. Nebyl jsem model, ale nehodlal jsem ani připustit, že by si o mně někdo povídal, že jsem prasátko. Nebyl jsem kost a kůže, ale rozhodně ne obézní. Moje vlasy měly tmavý odstín blondýna. Takový celkem hezký kluk, mírně nad průměrem by bylo rozumné shrnutí, myslím.

Bylo to čas dovolených. Studoval jsem sportovní vědy na univerzitě a moji rodiče se rozhodli, že bych byl ideální obyvatel domu a současně ten, kdo se o něj dokáže postarat, zatímco oni odjeli na prodlouženou letní dovolenou za svou tetou a strýcem v půli cesty na konec světa. To mi vyhovovalo - tři-ložnice, samostatně stojící nemovitost umístěná na samotě u lesa, na okraji rušného města, které nabízelo spoustu barů. Mimo jiné dva nádherné noční a sešlý denní kluby. Denní klub je sešlý, ale ucházející, ideální při kocovině a noční ideální pro tvorbu kocoviny.

Musím dodat, že jsem nikdy nebyl party-zvíře. Potřeboval jsem si odpočinout od univerzitního života. Jak možná tušíte z mého popisu domu, peníze nebyly pro mě žádný skutečný problém.

V průběhu týdne se počasí změnilo na nezvykle horké - slunce svítilo od rána do večera a teplota vyšplhala na téměř neslýchanou výšku. Jako sluneční milovník jsem byl v nebi.

Pozdě v úterý ráno jsem se rozvaloval v lehátku v zadní zahradě, v plavkách, ale v bezpečí s vědomím, že jsou zde vysoké živé ploty. Tehdy jsem byl velmi plachý i na to, aby mě někdo okukoval v plavkách. Jediný možný pohled na zahradu byl z lesa a jak jsem řekl dříve, bylo to tu velmi odlehlé směrem k lesu.

Byl to článek v jistém časopisu, který jsem občas četl, který to všechno začal. Byl tam popis dovolené na určitém místě v Evropě a byl doprovázen sérii fotografií, které ukazovaly řadu mladých žen a mužů, mnozí z nich úplně nahé, některé ženy jen ve spodním díle plavek, některé v bikinách. Jen málo mužů bylo na fotce v plavkách. Já si odfrkl smíchy, snažíce se představit si sám sebe, jak bych byl tak odvážný, abych byl nahý v rušném letovisku. Ale pak jsem zvedl hlavu a podíval se kolem sebe.

 

Tyto mladé ženy a muži - v mém věku - vypadali tak uvolněně a nějak tak svobodně. Začal jsem se ptát, co by to mohlo znamenat cítit se jako oni. Rozhlédl jsem se kolem sebe znovu i na vysoké živé ploty a pozorně naslouchal, zda nezaslechnu jakýkoli zvuk praskajících větví pod nohama v lese. Dům, který byl za mnou, byl úplně prázdný. Byl jsem neviditelný, když jsem byl na lehátku. A moje fascinace rostla.

 

Z ničeho nic jsem vytvořil náhlou touhu vědět, jak vypadá ta svoboda, kterou tyto mladé ženy a muži cítí. Znovu jsem se zeptal sám sebe a pohlédl opět na ploty a poslouchal praskání větviček pod nohama. Z nějakého důvodu jsem se šel blbec dokonce podívat zpátky k domu, abych se ujistil, že moji rodiče neletěli tisíce km a nejsou zpátky doma. Byl jsem sám a neviditelný.

S roztřesenými prsty jsem zahákl prsty za kraje mých plavek a pomalu je stáhl dolů. Vyšel jsem z nich a odhodil je směrem k domu. Teď jsem tam seděl úplně nahý. Slunce hladilo mé tělo, které zůstalo neviditelné pro ... no, kohokoliv a teplý vánek mě hladil přes moji náhle holou kůži. A já jsem se v jediném okamžiku zamiloval do tohoto pocitu.

 

Pak jsem udělal pár nervózních kroků od lehátka, pocit, jako bych opouštěl bezpečí domu a přistoupil ke tmě a tichu lesa na konci zahrady. Každý krok jsem se cítil jistější, méně ohrožen. Připadalo mi to jako nebe. Třepetání v mé hrudi a žaludku nezmírnila skutečnost, že jsem tam stál, můj penis jsem vycenil hrdě a nadšeně. Možná, že nově objevené potěšení poslalo více krve do hlavy. Moje ruce si pohrávaly s penisem. Nikdo mě nemohl vidět, že jo?

Stál jsem ještě několik okamžiků, s pocitem úžasu a radosti ve stejné míře. Byl jsem nahý. Byl jsem nahý. Plachost opustila mě tak rychle, jako plavky. Krev pulzovala ve spáncích. Podíval jsem se na sebe. Byl jsem v nebi, o kterém jsem nikdy nevěděl, že existuje. Zvedl jsem hlavu a pomalu se otočil, abych přivítal ty teplé sluneční paprsky a škádlící letní vítr jakoby delikátním štětcem.

Byl jsem to opravdu já? Že by plachý kluk jako já byl najednou opravdu tak smělý? Zasmál jsem se a překvapil sám sebe, ale ne natolik, abych uvažoval o krytí nahého těla. Místo toho jsem se otočil zase kolem dokola. Nepochybuji o tom, že i ta omítka se nevěřícně usmála. Bylo to tak dobře.

Všechno bylo v pohybu tak rychle, ale mé obavy a zdrženlivost ustoupily rychleji. Je to prostě tak, že jsem se dosud necítil tak dobře. Podíval jsem se na bránu na zahradě, která umožňovala přístup k temnému lesu. Pokud si užívám nahotu stojící zde v ústraní zahrady, jak by to vypadalo, kdybych stál na druhé straně této staré dřevěné bariéry? Lesy byly stejně prázdné, že?