10. kapitola: V lese nejsou sami

Moje hlava byla naplněna bzučením myšlenek o Dianě, že když jsme opouštěli mýtinu, sotva jsem registroval, že jsem úplně nahý a putujeme dále z bezpečí domu. Šli jsme ruku v ruce a teprve, když se náhle Diana zastavila a ukázal mezi dva stromy, opravdu jsem si uvědomil, jak jsem byl vystaven. 

"Dívej se!" zašeptala. 

Podíval jsem se přes rameno. "Stezka! To je to místo, kde jsem včera viděl nějaké lidi se psem." 

"Málem jsi šel přímo k nim." potlačila Diana smích. 

Cítil jsem přes svoje tělo mráz jiným druhem vzrušení. "No, nikdo tu teď kolem není." 

Obrátila se ke mně a políbil mě na nos: "Jdeme dál po stezce?" 

„Jasně.“

„Ale….“

"Myslím to vážně." zašklebil jsem se. 

"Co když někdo přijde?" 

"Měli bychom je slyšet hodně dopředu, než by nás viděli." 

 

Diana položila ruku na moje rameno: "Chceš být nahý i v nebezpečí, že někoho potkáme, že jo?" 

"Tvůj potutelný úsměv říká, že mě ráda pošleš nahého do takového nebezpečí." zazubil jsem se na ni. 

"Doufám, že potkáme nejlépe velkou skupinu děvčat, aby sis to pořádně užil." zasmála se Diana." 

"Ó ano?" Jemně jsem ji stiskl. 

Zasténala hlasitěji: "Ano. Kdo ví, kdo by tě mohl vidět na vlastní oči…" 

"Začínám se cítit velmi nahý, ale nenechám se zastrašit. Tak pojď!" 

 

Zahihňala se, když mě vzala za ruku a rozešli jsme od stromů na stezku. Zastavili jsme se na hrubém asfaltu a rozhlédli se kolem, velké stromy na obou stranách, slunce svítilo na moje nahé a Dianino oblečené tělo, cesta se vinula pryč do vzdálenosti v obou směrech. Políbila mě a pak napřáhla ruce v obou směrech. 

"Kudy, ty zlobivý, nahatý kluku?" a poplácala mě po zadku. 

"Vyber si. Zdá se, že oba směry jsou správné." 

Diana se zasmála a obrátil se tváří směrem, kudy cesta vedla více doprava. "Tak pokračujeme ve tvé nahaté procházce." 

 

Propojení rukami jsme pomalu vyrazili po cestě, naše uši a oči v neustálé pohotovosti pro zachycení lidských zvuků. Čím dále od domu, tím jsem se začal cítit více a více vystaven. Cítil jsem, jak každý pór na mé nahé kůži, jeden každý centimetr, je tak velmi viditelný. Naše kroky byly doprovázeny smíchem Diany, která cestou párkrát málem zakopla, když se nevěnovala cestě před sebou, ale mému penisu, který při chůzi létal ze strany na stranu. A já jsem pro změnu vrhal pohledy na usměvavou tvář Diany i její krásnou postavu v sexy šatech. Naklonil jsem se k polibku, ale pak ztuhl, když větvička praskla v lese nedaleko nás nalevo. Diana se tomu však jen smála a tak jsem jí popadl za ruce a utíkal pryč. 

 

Běželi jsme kupředu, nedbaje ostrých předmětů pod nohama (Diana byla obutá, takže v pohodě), dokud jsme se mohli podívat zpět, aniž bychom viděli cestu. Diana dusila smích a oba jsme se snažili naslouchat zvukům. 

Po chvíli, která musela trvat více než pět minut, jsme neslyšeli nic víc, než šumění lesa. Nakonec Diana pokrčila rameny.

"Veverka, nebo tak něco?" zašeptala. 

"Myslím, ale zdálo se to moc hlasité." 

"Tak liška?" 

"Možná, ale nevím." 

Diana přikývla: "Myslíš, že je bezpečné vrátit se na cestu?" 

"Myslím, že moje srdce by to mohlo zvládnout. Zvláště při pohledu na krásnou dívku po mém boku." 

"No já to určitě taky zvládnu s pěkným naháčem po mém boku." zasmála se Diana. 

 

Počkali jsme pár okamžiků a pak se pomalu vrátili na cestu. Zastavili jsme se za posledními stromy před ní a vykoukli ještě jednou. Moje tělo se nikdy necítilo tak exponované a zbožňoval jsem, jak si mojí nahotu na veřejnosti užívá Diana. Vzal jsem ji za ruku a vykročil kolem stromu na teplý asfalt. Když se slunce rozlilo po mém nahém těle, málem jsem zalapal po dechu radostnou expozicí, radostí, která byla stonásobná, když jsem se podíval na krásnou Dianu a její nádherný úsměv. Její úsměv mi řekl, že ona byla tak šťastná, jak jsem se cítil šťastný já. 

 

"Dane?" řekla tiše: "Co by se stalo, kdyby to skutečně byl člověk?" 

Mé oči se rozšířily při pomyšlení, že budu vystaven nejen před Dianou, ale i někým jiným. Ale nemohl jsem rozeznat, jestli je to strach nebo vzrušení.

"Je to divoká myšlenka, že?" 

Rty jí škubly. " Nikdy jsem nepřemýšlela o přistižení někým dalším s klukem, který je tak vystaven, ale kterého za to miluju… Je to všechno tak nový, ale ... strašně zábavný. " 

"Ani já ne." řekl jsem. Stál jsem rovně, nahý, ale hrdý, chytl jí za ruku, kývl na cestu vedle nás. "Půjdeme?" 

Diana se tiše zasmála. Vzala mě za ruku a přikývla: "Jo, pojďme. Ale to neznamená, že se přestaneme dívat a poslouchat jo?" 

"Samozřejmě." otočil jsem se a vyšel s Dianou v patách. 

 

"Jak daleko si myslíš, že je silnice?" 

"Musí být blízko, ale já jsem neslyšel žádná auta nebo něco." Můj hlas se zakuckal při náhlém zjištění, že blízko je hluk motoru,  ne více než několik desítek metrů před námi kolem ostrého ohybu stezky. 

"Ó můj bože!" Diana vydechla a potlačila smích. "Dane!" Podívala se na mou nahotu. "Jsme jen pár kroků od ní!" 

Její oči se rozšířily a zářily. "Málem jsme šli rovnou přímo před projíždějící auto." 

Ta myšlenka bzučela kolem mé hlavy, strašila a zároveň mě vzrušovala.

"Oni by viděli tvoje krásné nahé tělo." nemohla zadržet smích Diana.

 

Naklonil jsem se k Dianě a políbil ji. Ona mi při tom položila ruce na zadek a pak jsme opět oba ztuhli, když jsme slyšeli ostré praskání jiné větvičky. 

"To nemohla být veverka, že?" 

"Ani liška." potvrdil jsem. 

"Jsi si jistý?" 

Chystal jsem se pokrčit rameny, když další větvičky praskaly v dálce. 

"Do prdele, Dane…" smála se Diana při pohledu na moje nahé tělo.

Umlčel jsem jí a zíral zběsile zpátky na cestu, kterou jsme přišli. Změnil jsem svůj hlas na nejtišší šepot: "Myslím si, že to by mohl být opravdu někdo!" 

"Ach můj bože, myslíš, že by nás mohl vidět? Tedy hlavně tebe?" 

"Jsem si jistý, že nemohli. Byli jsme kousek mimo a potichu a oni byli hlučnější celou tu dobu." 

"Myslíš?" 

"No, já…"