2. kapitola: Poznávání chaty a okolí

V pondělí dopoledne si sbalil pár svršků a další věci a samozřejmě haldu studijních materiálů, sedl do auta a vyrazil na kamarádovu chatu. Jelo se tam docela dlouho, protože občas zůstal stát v zácpě a taky si dělal přestávky, protože bylo parné letní počasí a únava tak přicházela velmi záhy. Pozdě odpoledne však konečně zahnul na silnici č. 127, ze které měl podle instrukcí přibližně po jednom kilometru zahnout na lesní cestu. A opravdu, tachometr ukázal přibližně 1,1 km, když se po pravé straně objevila cesta vyježděná původně traktorem a uhlazená autem nejspíše Tomáše, který po cestě na chatu jezdí. Zahnul na ní a rázem se objevil v lese. Ještě že cesta je celkem dobře vyježděná a dá se na ní vjet i s normálním osobním autem. V zimě by se na ní ale bez sněhových řetězů neodvážil. Bylo to celkem velmi příjemná projížďka lesem a po chvilce cesta končila u vjezdu do chatky Tomáše. Viděl, že vedle je skutečně ještě jedna chata a při bližším pozorování vypadala opravdu opuštěně. Ondřej mrknul na tachometr a měřidlo konkrétní cesty ukazovalo 4,1 km. Cesta do hloubi lesa k Tomášově chatě tedy měří 3 km. Ondřej zaparkoval a byl velmi rád, když konečně mohl vylézt z toho horkého plechového pekla do stále ještě parného, ale přeci jenom již příjemně podvečerního lesního prostředí pěkné malé chatky.

Rozhodl se prozkoumat chatičku i okolí. Nejdříve tedy vešel do chaty a hned málem dostal facku od vedra, které tam panovalo, jak byla chata zabedněná. Otevřel tedy všechna okna, aby tam řádně vyvětral. Rozhlédl se a viděl, že skutečně tam rozhodně není moc místa. Uvnitř je jen postel, stůl, 2 židle a malá kuchyňka. Jinak se tam nedá ani hnout. Kde se tady mohu umýt? Vzpomněl si, že Tomáš mluvil o sprše venku. Šel tedy zpět ven a opravdu viděl malý přístřešek, kde byl malý elektrický bojler a sprcha, okolo tyč na závěs, ale žádný závěs tam nebyl. Pak u toho bylo i malé umyvadlo. Šel zpět do chaty, kde zapnul elektřinu a před tím, než se vydal prozkoumat okolí, zapnul bojler, aby smyl ze sebe pot po úmorné cestě sem. K chatě patřil i malý pozemek s venkovním posezením. To bylo velmi příjemné. Ondřej už se viděl, jak venku sedí, okolo úplné ticho a on se tak konečně bude moci pořádně soustředit na učení. Nyní byl na řadě průzkum okolí chaty včetně vizuálního pohledu na vedlejší chatu. Když si chatu obešel, našel z druhé strany suché WC a také cestičku. Bylo jasné, že to je ta pěšinka, která ho zavede do blízké vesničky,  kde si bude moci nakoupit, co bude potřeba. Věděl, že to hned zítra ráno půjde prozkoumat. Prostor vedlejší chaty byl od Tomášovy chaty oddělen pouze velmi tenkým drátěným plotem s opravdu velkými oky, takže to zprvu vypadalo, jako když tam žádný plot není. Bylo tedy krásně vidět na zahradu vedlejší chaty i na její vchod. Okna neměla bednění, ale byla pozavíraná (alespoň ze strany od Tomášovy chaty). Ondřej si stoupl k plotu a byl tak jen asi 2 metry od vchodu do vedlejší chaty. Pozoroval chatu i její okolí, ale skutečně nezaznamenal žádný pohyb ani neslyšel žádné zvuky.

„Asi je opravdu prázdná.“ řekl si Ondřej sám pro sebe.

Pak už jen zbývalo přestěhovat si všechny věci z auta do chaty a Ondřej byl najednou zabydlený.

Sedl si tedy venku a kochal se tichem a klidem lesa. Jak tak seděl, cítil, jak se mu oblečení lepí na jeho zpocené tělo po úmorné dlouhé cestě ve vedru letního dne. Rozhodl se tedy, že by si mohl dát sprchu. Opět se obezřetně díval kolem sebe, ale opravdu to vypadalo, že nikdo jiný tam není a že i chata vedle je opuštěná. Šel zkusit teplotu vody a zjistil, že voda se ohřála alespoň na vlažnou teplotu. Vzhledem k vedru venku to úplně stačí. Uvnitř chaty se tedy svlékl dohana a nahý vyšel ven ke sprchám. Cítil se divně nahatý venku, ale když je tam sám, tak proč ne. Nakonec to bylo i příjemné. Pořádně ze sebe smyl pot a špínu a cítil se pak báječně. Rozhodl se, že se nebude oblékat. Ostatně taky proč. Je tam sám, je velmi teplo, kůže tak může krásně dýchat, prostě žádné důvody k tomu se znovu navléct do nějakého oblečení. Sedl si venku a pozoroval okolní přírodu, která již byla vidět hůře, protože se již stmívalo. Jak tam tak seděl, začal klimbat a protože tušil, že ho únava po cestě určitě přemůže a mohl by tak usnout venku, šel do chaty, kde sebou fláknul do postele a v tu ránu usnul.