3. kapitola: Seznámení se studentkami

Ráno (úterý) se vzbudil s tím, že dnešní program je jasný: procházka pěšinkou v lese za účelem zjištění nákupních možností, návrat, najíst se a učit se, učit se a učit se. Jak tak o tom v posteli přemýšlel, postupně ze sebe skopl peřinu a zjistil, že je nahý. Vzpomněl si, že si dal včera večer sprchu a pak bez jakéhokoliv oblékání šel do postele. A proč taky ne, když je zde sám. Široko daleko nikdo, vedlejší chata opuštěná… Vylezl tedy nahý z postele a bez toho, aby si cokoliv oblékl šel ven před chatu k umyvadlu udělat ranní hygienu. Přeci jenom se cítil tak nějak divně, když vystrkoval svůj nahý zadek, ale po chvíli si již nic nepřipouštěl. Dokončil hygienu, oblékl se a vydal se pěšinkou v lese do asi 3 km vzdálené vesničky. Bylo to opravdu velmi pěkná a nenáročná procházka krásným a civilizací nedotčeným prostředím lesního porostu. Byl asi 2 km od chaty stále hluboko v lese, když najednou zaslechl hlasy. Sešel tedy z cesty a vydal se kousek do lesa po hlasech. Šel asi 50 m do kopce, když tu se náhle kopec změnil v prudký a velmi krátký sestup, pod nímž se mu naskytl pohled na mýtinu, na níž byl něco jako zmenšený pionýrský tábor. Bylo tam asi 5 stanů a okolo nich se pohybovaly dívky ve věku kolem 17-18 let. Jedna z nich si ho hned všimla, přišla k němu a povídala si s ním:

„Dobré ráno. Promiňte, vyrušili jsme nějak Váš klid?“

„Ne, to ne. Jen si jdu do vesnice něco nakoupit a zaslechl jsem hlasy, tak jsem se šel podívat, kdo tu je. Myslel jsem si totiž, že je to tu úplná samota.“

„No, ona asi je. My jsme středoškolačky a máme týdenní sportovní kurz. Děláme totiž orientační běh. Tady jsme se ubytovaly a máme to tu jakoby soustředění. Nevadí Vám to nějak?“

„Ne, vůbec ne. Jste poměrně daleko od chaty, kde jsem a tam Vás rozhodně už neslyším.“

„Tak to je fajn. A Vy jste tu sám?“

„Ano. Já si totiž dělám vejšku při zaměstnání a mám před státnicema. Tak jsem potřeboval několik dní klid, abych se mohl učit.“

„Tak to Vám přeju, abyste se to dobře naučil a uspěl jste. Nás je tu 8 dívek a budeme se snažit, abychom Vás nerušily.“

„Děkuji. Tak hezký soustředění. Hezký den.“

„Také děkuji a také hezký den.“

Po této konverzaci se Ondřej vrátil na lesní pěšinu a po ní došel do vesnice. Šlo skutečně o malou vesnici, kde bylo smíšené zboží, ale zjistil, že se zde nakoupit skutečně skoro vše. Akorát otevírací doba zde není jako v supermarketu někde v nákupním centru. Ale co, opsal si ji a bude s ní počítat tak, aby sem nešel, když bude zavřeno. Také zjistil, že je ve vesnici hospoda, kde se i vaří, takže si někdy bude moci dojít i na jídlo a třeba i něco vypít. Nakoupil si ve smíšeném zboží a vydal se zpět do chaty.

Prošel kousíček vesnicí a opět vstoupil na lesní pěšinu, která ho po nenáročné tříkilometrové chůzi vedla zpět k chatě. Když ušel přibližně 1 km, došel k místu, kde cestou do vesnice slyšel hlasy. Říkal si, jestli tam teď děvčata jsou a tak se zastavil a chvilku poslouchal. Nic však neslyšel a tak pokračoval dál. Cestou začal potkávat dívky buď zcela samotné nebo po dvojicích. Pokaždé se s nimi jen pozdravil a šel dál lesem. Jako poslední potkal dívku, se kterou se již bavil při cestě do vesnice. Bylo to asi 0,5 km od chaty.

„Jééé, dobrý den. Tak jste si nakoupil?“

„Jo, jo. A co Vy tady? Jste asi pátá, co Vás cestou potkávám.“

„To je součást celotáborové hry. Říkala jsem Vám, že děláme orientační běh. S orientací v neznámém lese tudíž nemáme problém. Stačí nám mapa a kompas a vědět, kde je náš tábor. Máme za úkol najít svoji nápovědu kvůli pokračování hry. Z prostoru tábora maximálně někam sem byly umístěny papírky s nápovědami, ale každá z děvčat má tu nápovědu svojí a pokud najde nápovědu někoho jiného, je jí to k ničemu. Musí najít tu svou. Zjistily jsme si, že směrem kam jdete ještě asi 0,5 km nic není, takže předpokládám, že Vás tímto nijak rušit nebudeme.“

„Ne, ne. To je v pohodě. Mně to nedělá problém. Já se sice budu celé dny učit, ale občasné rozptýlení pěknými dívkami, jako jste Vy, není na škodu. To mi fakt nevadí. Nemůžu se 24 hodin denně nebo teda spíše tak 16 hodin když budu 8 hodin spát, jen pořád učit. To bych asi zblbnul.“

„Tak to je super. Tak se někdy stavte, až budete chtít trochu rozptýlit. Rády Vás uvidíme.“

„Tak jo a hodně štěstí při hledání nápovědy.“

„Díky a hezký učení.“